Historie brýlí
Počátky historie brýlí zřejmě sahají až do počátku lidské kultury, když si lidé se slabým zrakem uvědomovali, že vidí hůře, než většina ostatních a že v mládí viděli lépe. Z toho je pravděpodobné, že k vynálezu brýlí došlo na základě vědeckého bádání, než náhodným broušením průhledných kamenů. Svědčí o tom nálezy drahokamů vybroušených do tvaru spojených čoček, které byly nalezené v hrobkách faraónů.
Nejstarší písemná zmínka hovoří o císařovi Neronovi (54 - 68), který používal při sledovaní gladiátorských zápasů broušený smaragd. V dvanáctém století už znali půlkulatou čočku, která po položení na drobné písmo umožňovala starým lidem vidět malá písmenka.
Brzy se čočka přidržovala mezi písmem a okem. Ze starých dokumentů a kronik vyplývá, že brýle pocházejí z Itálie. Zápis z roku 1305 popisuje práci zručného mnicha Alexandra della Spina, který samostatně zhotovoval brýle, tehdy nazývané "Brill" podle minerálu, z kterého byly čočky broušeny.
Před 600 lety existovaly dvě oblasti výroby brýlí: Nizozemsko a Benátky. Obroučky se vyráběly ze železa, stříbra, zlata, kosti, rohoviny a kůže.
První obraz člověka s brýlemi pochází z roku 1352. Rozmach brýlí byl zaznamenán po rozšíření knihtisku. Okolo roku 1500 byly známy dva druhy brýlí: slabé spojky pro dálkové vidění a dvakrát tak silné pro vidění nablízko. Brýle byly přidržovány před očima, uvazované šňůrkou; až roku 1792 přišly brýle s držátky za ušima.
Pojmenovaní optik vznikl asi roku 1635, podle označení z Berlína jako dvorný titul opticus. K nám se brýle nejpravděpodobněji dostávaly z Německa. Prodávali je podomní obchodníci a až později vznikaly obchůdky při dílnách na jejich zpracování.
