Kontaktní čočka je moderní optická zdravotní pomůcka určená k nasazení přímo na oční rohovku. Slouží především ke korekci optických vad zraku, jako jsou krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus nebo presbyopie. Také má funkci ochrannou při některých očních onemocněních, nebo kosmetickou v případě změny barvy oka při použití barevné kontaktní čočky.
Tvrdé kontaktní čočky jsou většinou určeny pro dlouhodobější nošení, např. roční.
+ Výhody
Díky své neporozitě nepřijímají chemikálie a výpary. Vstřebání takových sloučenin jinými druhy čoček může být problém pro ty, kdo jsou pravidelně vystaveni chemickým procesům.
Jsou také schopné nahradit přirozený tvar rohovky novým odrazivým povrchem. Díky tomu poskytuje obyčejná sférická tvrdá čočka dobrou úroveň vidění u lidí s astigmatismem nebo narušeným tvarem rohovky jako je keratoconus (vyklenutí rohovky).
- Nedostatky
Tvrdé čočky (PMMA) nepropouští žádný kyslík k rohovce, což může způsobit několik záporných klinických účinků, protože oko potřebuje neustále dýchat.
Při první aplikaci jsou tvrdé čočky navíc často nepohodlné a žádají si delší období přizpůsobení, než je dosaženo optimálního pohodlí. Pravidelně se musí kontrolovat zdravý průběh užívání těchto čoček.
Od roku 1999 jsou některé druhy silikon-hydrogelových kontaktních čoček s vysokou propustností pro kyslík schváleny pro prodloužené nošení, tedy pro nošení i přes noc, pro delší než denní.
+ Výhody
Výhodou měkkých kontaktních čoček je hlavně vysoká propustnost kyslíku přes vlastní materiál k rohovce, a to zejména u silikon-hydrogelových kontaktních čoček, kde je propustnost zajištěna dlouhými silikonovými řetězci.
Při první aplikaci do oka jsou díky jemnému materiálu téměř okamžitě pohodlné.
- Nevýhody
Měkké kontaktní čočky jsou z „náchylnějšího" materiálu, který se nošením rychle opotřebovává. Je třeba je pravidelně měnit, protože se na nich tvoří lipidové a bílkovinné usazeniny ze slzného filmu. Nesprávným užíváním (přenášením) nebo výběrem čočky mohou nastat komplikace. (čerpáno z Wikipedie)
Měkké kontaktní čočky mají různé životnosti:
Tvrdé kontaktní čočky propustné pro plyny jsou velice trvanlivé, mohou vydržet i několik let bez výměny.
Doba nošení
Každý model kontaktních čoček je určen pro určitý režim nošení, tzn., po jak dlouhou dobu může být čočka v kuse nasazena na oku.
Denní režim nošení
Čočka by měla být na oku nasazena max. 16 hodin denně (u některých modelů je tato doba vzhledem k nízké propustnosti pro kyslík omezena i na 10 hodin). Kontaktní čočka s denním režimem nošení se ráno nasadí do oka a večer uloží do roztoku pro opětovné nasazení druhý den.
Režim prodlouženého nošení
Prodlouženého nošení je povoleno u některých kontaktních čoček, které se nosí v denním režimu a mají vysokou propustnost pro kyslík. Čočky s prodlouženým režimem nošení se dají nosit i přes noc, ale maximálně 6 dní v kuse. Zároveň se tímto nošením zkracuje celkový čas použitelnosti čočky (např. u měsíčních se o týden zkrátí).
Kontinuální nošení
Kontaktní čočky pro kontinuální nošení je možné nosit přes den i noc celou dobu jejich použitelnosti (např. měsíční 30 dní a nocí nepřetržitě). Toto nošení by určitě mělo být schváleno očním odborníkem, nevyhovuje každému oku.
Četnost výměny
Četnost výměny určuje, jak dlouho je jedna kontaktní čočka použitelná, kolik dní je možné ji nosit.
Měkké kontaktní čočky mají různé životnosti:
Tvrdé kontaktní čočky propustné pro plyny jsou velice trvanlivé, mohou vydržet i několik let bez výměny.
Komplikace
Komplikacemi způsobenými nošením kontaktních čoček je postiženo asi 4 % jejich uživatelů, v dnešní době se však ve většině případů jedná o nedodržení základních pravidel hygieny nebo přenášení kontaktních čoček uživatelem.
Péče o kontaktní čočky
Čištění čoček je velmi důležité pro zdraví vašich očí. V současné době je díky víceúčelovým roztokům péče o čočky výrazně jednodušší než tomu bývalo v minulosti.
Hlavní zásady péče o čočky:
Prvním materiálem určeným pro výrobu kontaktních čoček bylo sklo. Na začátku 20. století byly v Německu a v USA provedeny pokusy o výrobu kontaktních čoček z celuloidu. Kvůli nestabilitě a měkkosti materiálu nebyly tyto kontaktní čočky příliš dlouho aplikovány.
Ve 40. letech 20. století byl vynalezen polymethylmethakrylát (PMMA), byly to první sklerální kontaktní čočky z plastu. Čočky z PMMA měly jeden zásadní nedostatek - přes čočku nebyl k rohovce propouštěn téměř žádný kyslík, což mohlo způsobit různé nepříznivé klinické dopady.
Od konce 70. let byla vyvinuta řada pro plyn propustných a přitom tuhých materiálů, které tento problém překlenuly. Tyto polymery jsou souhrnně označovány jako "RGP" (rigid gas permeable), což znamená tuhé pro plyn propustné kontaktní čočky. PMMA i RGP čočky mohou být označeny jako tvrdé kontaktní čočky.
Od 60. let 20. století byly vyráběny kontaktní čočky z hydrofilních gelů s vyšším obsahem vody - měkké kontaktní čočky. Tento vynález proslavil Českou republiku, protože objeviteli hydrofilních gelů jsou: prof. Wichterle, ing. Lím a Dr. Dreifus. Díky kontaktním čočkám z tohoto materiálů se rapidně zvýšil počet nositelů kontaktních čoček, protože kontaktní čočky z hydrofilních gelů zvýšili pohodlí při nošení.
Zatím nejnovějším objevem jsou tzv. všebohaté hydrogelové kontaktní čočky se silikony - tyto kontaktní čočky se svými vlastnostmi nejvíce podobají živé tkáni, propustnost pro plyny je nižší než u RGP kontaktních čoček. Tyto čočky jsou dosud nejlépe vyhovující požadavkům, jež jsou na čočky kladeny. Vývoj pokračuje dodnes.
